O stand-up comedy Na stojáka jsem tu psal už několikrát: stojí za to! A věčná škoda, že jeho dostupnost je omezena jen na televizní kanál HBO, DVD a Internet (zhruba stovka výstupů je k vidění na www.nastojaka.com).
Lukáš Pavlásek zpíval o plackách
Foto: ARCHÍV
Na konci dubna se v pražské Retro Music Hall opět připravovaly nové díly. Zatímco rozjezd Na stojáka obstarávaly před čtyřmi lety nejčastěji herecké a sklepácké veličiny typu Tomáše Hanáka a Petra Čtvrtníčka, postupně se okruh účinkujících rozšiřoval a rozrůstala se i skupina amatérských bavičů, kteří právě díky pořadu dostali šanci ukázat své vlohy.
Dubnové natáčení bylo důkazem, že Na stojáka už je schopno žít i bez profesionálů. Vystoupila a publikum uchvátila jako vždy famózní Lenka Vychodilová, ale polovinu pořadu nesli na svých bedrech už noví lidé - ať už jsou to ti, kteří vystupovali vůbec poprvé, anebo ti, kteří už mají pár stojáků za sebou. Z premiérových tváří rozhodně zaujal Philip Schenker, jenž se předvedl hned ve dvojí roli. Jednou jako upjatý švýcarský manažer (Schenker je Švýcar a mluví česky), který česky s nepřehlédnutelným švýcarským přízvukem vysvětloval, v čem spočívá půvab švýcarského humoru ("je jako ementál, kde jsou důležitá i prázdná místa"), a podruhé jako volnomyšlenkářský Němec s nepřeslechnutelným německým přízvukem. Skvělé bylo i vystoupení Daniela Čecha, jehož ajťák ve vytahaném svetru a s nudnými brýlemi vypadl z oka všem ajťákům na zeměkouli. Miloš Knor pak předvedl scénku, v níž parodoval své kolegy - nejvýrazněji z toho asi vyšel Lukáš Pavlásek, jehož vytřeštěné oči a podivná krouživá gestikulace rukama jsou snadno zapamatovatelné. O pevné pozici Pavláska mezi stojáky ostatně svědčilo i to, že celý večer uzavíral písničkou o kukuřičných plackách. Výborně se prezentoval i ostřílený stoják René Jahoda (autor básně HBO), který předvedl písničku Škoda lásky v úpravě podle Garáže či Janka Ledeckého.
Jediná věc, která mě vždycky na jinak očistném, vtipném večeru Na stojáka nijak neočistí, jsou oblaka cigaretového kouře při natáčení. V sále se prý smí kouřit proto, že to přispívá k uvolněné atmosféře - což je asi pravda. Ale ten smrad je fakt šílený. A nechápu, jak v takovém čmoudu může televizní technika vůbec fungovat.
Andrej Halada
|
